KOMENTÁŘ: Babiš dostal od voličů pořádnou facku. Teď bych se na místě jeho koaličních partnerů začal bát

Ještě před rokem mohl Andrej Babiš slavit velký návrat. ANO vyhrálo sněmovní volby, jeho předseda se vrátil do Strakovy akademie a společně s SPD a Motoristy vznikla vláda, která měla před sebou celé volební období. Jenže první opravdu velký účet od voličů už tak příjemně nevypadá. Senátní volby skončily pro ANO katastrofou a komunální hlasování ukázalo, že ani značka Babiš není všemocná. Nemyslím si, že právě sledujeme konec ANO. Myslím si ale, že jsme možná poprvé viděli okamžik, kdy Babiš pochopil, že současné vládnutí může být pro jeho hnutí mnohem dražší, než čekal.

Na jedné věci se s Andrejem Babišem výjimečně nemusím přít. Když výsledek senátních voleb označil za katastrofu, trefil se poměrně přesně. ANO nedokázalo získat ani jeden z mandátů, o které ve finále bojovalo. STAN naopak získal deset z čtrnácti křesel, o něž usiloval, a ODS sedm. Jak shrnuje agentura Reuters, pro Babiše jde o jeden z prvních opravdu výrazných volebních neúspěchů od návratu k moci.

A není to jen Senát. Také komunální volby přinesly ANO podstatně komplikovanější obrázek, než jaký by odpovídal sebevědomí nejsilnějšího politického subjektu v zemi. Babiš sice následně prohlásil, že komunální volby potvrdily pozici ANO jako nejsilnější politické síly, zároveň však začal otevřeně mluvit o problémech uvnitř vlastního hnutí.

A právě tady mi začíná být povolební situace zajímavá.

Babiš má problém, který nemůže jednoduše hodit na Fialu

Andrej Babiš byl dlouhé roky v mimořádně pohodlné politické pozici. Když byl v opozici, mohl prakticky každý problém připsat vládě Petra Fialy. Drahé energie? Vláda. Inflace? Vláda. Rozpočet? Vláda. Nespokojenost lidí? Samozřejmě vláda.

Jenže teď je premiérem on.

A voliči mají jednu nepříjemnou vlastnost. Po nějaké době je přestane zajímat, co jste zdědili po předchůdcích, a začnou hodnotit, co jste udělali vy sami.

Proto bych současné volby vůbec nepodceňoval. Neznamenají, že se voliči masově odvrátili od ANO. To ostatně nepotvrzují ani celostátní průzkumy, ve kterých Babišovo hnutí nadále vede. Znamenají ale něco jiného: značka ANO sama o sobě nezaručuje vítězství všude, kde ji Babiš nalepí na kandidáta. A to musí být pro člověka, který svou politickou značku postavil z velké části sám na sobě, hodně nepříjemné zjištění.

Babiš po komunálních volbách tvrdil, že když osobně přijel do Moravskoslezského kraje, dokázal tam voliče mobilizovat. Vlastně tím ale mimoděk pojmenoval největší slabinu ANO. Co se stane ve chvíli, kdy Andrej Babiš nemůže osobně objíždět každé město, každého kandidáta a každou kampaň?

Na místě SPD a Motoristů bych znervózněl

Ještě zajímavější ale bude sledovat, co volební políček udělá s vládní koalicí. Babiš po volbách veřejně tvrdí, že vláda ANO, SPD a Motoristů vydrží až do řádných voleb v roce 2029. Klidně může mít pravdu. Nemyslím si, že se kabinet kvůli jednomu volebnímu víkendu zítra rozpadne.

Jenže Babiš je zároveň politik, který bude chtít do dalších sněmovních voleb vstupovat jako vítěz. A pokud získá pocit, že mu koaliční partneři začínají ukusovat popularitu místo toho, aby mu ji pomáhali držet, bude podle mě jejich společná idylka rychle pryč.

SPD i Motoristé totiž Babišovi přinášejí jednu zásadní nevýhodu. Každý jejich kontroverzní výrok už není jen výrokem nějaké opoziční strany, od které se může premiér distancovat. Jsou součástí jeho vlády. Jejich problémy jsou problémy jeho kabinetu. Jejich ministři jsou jeho ministři.

A Babiš dobře ví, že až přijdou další sněmovní volby, na billboardu nebude stát „vláda ANO, SPD a Motoristů“. Bude tam především jeho obličej.

Právě proto bych se na místě jeho partnerů začal dívat kolem sebe trochu nervózněji.

ANO nekončí. A právě proto může přijít pořádný úklid

Bylo by lákavé po současném výsledku napsat, že začíná konec Andreje Babiše. Jenže to bychom si spíš něco přáli nebo nepřáli, než popisovali realitu. ANO zůstává nejsilnější českou politickou stranou a podle aktuálních průzkumů nadále vede.  Právě proto ale může být reakce uvnitř hnutí mnohem tvrdší.

Babiš totiž nemusí zachraňovat potápějící se stranu. Potřebuje zabránit tomu, aby se vůbec začala potápět. A jeho první povolební reakce naznačují, že si problém uvědomuje. Mluví o restartu, kritizuje některé lokální struktury a dává najevo nespokojenost s tím, jak část jeho lidí volby zvládla. Současně ale navenek ujišťuje, že vládní koalice bude pokračovat.

Mně z toho vychází poměrně jednoduchá věc. ANO právě nedostalo rozsudek smrti. Dostalo varování.

A to může být pro lidi kolem Andreje Babiše paradoxně mnohem horší.

Protože kdyby ANO skutečně padalo ke dnu, řešil by premiér především vlastní přežití. Jenže jeho hnutí pořád vede a on má dost času něco změnit. Kandidáty. Lokální vedení. Strategii. Komunikaci. A pokud usoudí, že mu škodí, časem třeba i vztah ke koaličním partnerům.

V politice bývá porážka nejnebezpečnější pro samotného lídra. V hnutí postaveném tak výrazně kolem jednoho člověka bych si ale nebyl jistý, jestli tentokrát nebude nebezpečnější hlavně pro všechny ostatní kolem něj.

A proto bych po těchto volbách nesledoval jen opozici a její oslavy.

Mnohem zajímavější bude sledovat Andreje Babiše. Protože jestli něco současný výsledek skutečně odstartoval, nemusí to být konec ANO. Může to být začátek pořádného úklidu uvnitř něj – a možná časem i ve vládě.