Když jsem začala sledovat seriál Boží plán, žádné velké zázraky jsem nečekala. Předpokládala jsem, že dostanu další oddechovou komedii z dílny Oneplay, která nabídne několik vtipných situací ze společného bydlení nesourodé partičky lidí. Jenže s každým dalším dílem zjišťuji, jak moc jsem se spletla. Seriál totiž postupně odkrývá něco, co mu dodává úplně jiný rozměr. A já se přistihla při něčem, co se mi už dlouho nestalo. Na každý nový díl čekám s opravdovým napětím.

Čekala jsem obyčejný sitcom. Dostala jsem něco úplně jiného

Přiznám se, že jsem zpočátku neměla od Božího plánu nijak přehnaná očekávání. Partička lidí žijících pod jednou střechou, jejich rozdílné povahy, každodenní problémy, vztahové peripetie a sem tam nějaká ta absurdní situace. Zkrátka klasická komediální podívaná, u které člověk vypne hlavu a po závěrečných titulcích na ni zase zapomene.

První dojem tomu ostatně docela odpovídal. Jenže postupně jsem začala mít pocit, že se pod zdánlivě jednoduchým příběhem skrývá něco dalšího. Že jednotlivé situace nejsou tak náhodné, jak se na první pohled zdají, a že každá postava má v celém příběhu své přesně určené místo.

A právě v tom podle mě spočívá největší síla seriálu. Neservíruje divákovi všechno na stříbrném podnose. Nechává ho postupně objevovat souvislosti a přemýšlet nad tím, proč se určité věci dějí právě tak, jak se dějí.

Tomáš Jeřábek je mnohem víc než jen Mirek

Zásadní roli v tom všem hraje Tomáš Jeřábek. Jeho Mirek se zpočátku může jevit jako další svérázná postavička, která má především pobavit. Jenže s přibývajícími epizodami začíná být stále zřejmější, že rozhodně nejde o obyčejného člověka. Mirek je totiž skutečně Bůh. A najednou začnou jednotlivé dílky skládačky zapadat do sebe.

Situace, které jsem původně považovala za pouhé komediální vsuvky, získávají nový význam. Člověk se začne vracet k předchozím událostem a uvědomovat si drobnosti, kterým předtím nevěnoval pozornost. Postupně mu dochází, že za celým příběhem je určitý záměr. A přesně to mě na Božím plánu baví. Seriál si se svým divákem trochu pohrává, ale nepůsobí přitom křečovitě ani přehnaně komplikovaně.

Žádné velké filozofování. A právě to je dobře

Abych ale nepřeháněla, rozhodně nechci tvrdit, že Boží plán představuje nějaké převratné filozofické dílo, po kterém začneme přehodnocovat smysl vlastní existence. Pořád jde především o komediální seriál z produkce Oneplay, který chce diváka pobavit.

Jenže tentokrát mám pocit, že tvůrci nezůstali pouze u jednoduchých gagů a vztahových zápletek. Pod humorem se totiž skrývá i určité poselství. Otázky osudu, náhody, lidských rozhodnutí a toho, zda se některé věci v našem životě nedějí z nějakého důvodu, dostávají v příběhu stále větší prostor.

A přitom to celé nepůsobí jako nějaká násilně vložená životní moudrost. Seriál si zachovává lehkost, nadhled a humor. Jen k tomu přidává další vrstvu, která mě nutí nad příběhem přemýšlet i ve chvíli, kdy už mám televizi dávno vypnutou.

Herecké obsazení si sedlo jako prdel na hrnec

Samostatnou pochvalu si zaslouží také herecké obsazení. A tady si dovolím použít trochu méně vznešené přirovnání – herci si zkrátka sedli jako prdel na hrnec.

Je mezi nimi přirozená chemie, díky které společné soužití postav působí uvěřitelně. Jejich vzájemné interakce nepřipomínají jen sled předem připravených vtipných scének, ale skutečné vztahy lidí, kteří mají své slabosti, zvláštnosti i důvody, proč se chovají určitým způsobem.

Velmi dobře podle mě funguje především Tomáš Jeřábek, který dokáže Mirkovi dodat přesně tu zvláštní kombinaci obyčejnosti a tajemství, jakou jeho postava potřebuje. Nepůsobí jako okázalá nadpřirozená bytost, která musí každou chvíli dokazovat svou výjimečnost. Právě naopak. A o to zajímavější je sledovat, co se za jeho zdánlivě nenápadným vystupováním skrývá.

Konečně seriál, u kterého se nemůžu dočkat pokračování

Největším překvapením je pro mě ale něco úplně jiného. Už dlouho se mi nestalo, abych na další epizodu českého komediálního seriálu čekala s takovým očekáváním.

Ne proto, že bych nutně potřebovala vidět další vtipnou scénku nebo zjistit, kdo se s kým pohádá. Chci vědět, kam celý příběh směřuje. Jaký význam mají jednotlivé postavy. Co všechno má Mirek vlastně v plánu. A hlavně, jestli tvůrci dokážou všechny dosud naznačené souvislosti propojit do uspokojivého závěru.

Právě v tom bude podle mě nakonec spočívat největší zkouška celého seriálu. Rozehrát zajímavou zápletku je jedna věc, ale smysluplně ji uzavřít je mnohem těžší. Zatím však musím uznat, že mě Boží plán velmi příjemně překvapil. Začínala jsem ho sledovat jako nenáročnou komedii na odpočinek a postupně se z něj stává jeden z těch seriálů, nad kterými přemýšlím i mezi jednotlivými epizodami.

A to je pro mě možná ten největší kompliment, jaký mu v tuto chvíli můžu dát.