Kateřinu Konečnou pobouřila sobotní StarDance. Ne kvůli tanci, kostýmům ani výsledkům. Rozčílila ji krátká politická narážka Marka Ebena. Moderátor prohlásil, že věří, že dobro nakonec zvítězí a „ty zlé si vezme čert“. Výsledek? Podle Konečné už StarDance není rodinnou zábavou, ale součástí „propagandistické mašinérie České televize“.

A právě tady se nemohu ubránit jedné otázce. Opravdu jsme se dostali do bodu, kdy se člověk ve veřejnoprávní televizi musí bát pronést vlastní názor, aby náhodou někoho nepohoršil?

Politici mohou mluvit, umělci mají mlčet?

Politici chodí do televizních debat prakticky denně. Kritizují své soupeře, vládu, opozici, Evropskou unii, média i jeden druhého. A je to tak správně. Žijeme ve svobodné zemi a součástí demokracie je možnost otevřeně říkat názory, které se někomu jinému nemusí líbit.

Proč by ale stejnou možnost neměl mít moderátor, herec nebo zpěvák?

Umělci přece nejsou dekorace, které mají po příchodu před kameru odložit vlastní názory v šatně společně s kabátem. Jsou součástí společnosti úplně stejně jako politici, novináři nebo jejich diváci. A kultura navíc odjakživa reagovala na společenské a politické dění. Představa, že televizní zábava musí existovat v dokonale sterilním prostoru, kam nesmí proniknout jediná zmínka o tom, co se právě děje za zdmi studia, mi připadá zvláštní.

Samozřejmě existuje hranice. Něco jiného by bylo, kdyby Marek Eben během přímého přenosu vyzval diváky, aby volili konkrétní stranu, případně začal půl hodiny vysvětlovat, která politická reprezentace je správná a která špatná.

Nic takového ale neudělal.

Kdo jsou ti zlí?

Eben nikoho nejmenoval. Neřekl ANO, SPD, Motoristé ani Kateřina Konečná. Dokonce ani neurčil, kdo přesně jsou oni „zlí“, které si má odnést čert. Řekl jen, že věří ve vítězství dobra nad zlem. Ano, v kontextu předchozího dění ve Sněmovně byla politická narážka naprosto zřejmá. Ale stále šlo o narážku. Krátkou, obecnou a navíc zabalenou do pohádkové tematiky večera.

Pokud se v ní někdo okamžitě poznal, je to možná spíš zajímavý námět k zamyšlení než důkaz propagandy. A právě označení „propagandistická mašinérie“ mi v tomto případě připadá až absurdně přestřelené. Propaganda totiž není totéž jako názor, který se mi nelíbí.

Svobodná televize nemůže znamenat televizi bez názorů

Česká televize má samozřejmě povinnost dbát na vyváženost a veřejnoprávní médium nemá sloužit jako volební štáb jedné politické strany. To je naprosto legitimní požadavek. Jenže požadovat vyváženost není totéž jako požadovat absolutní názorovou sterilitu každého člověka, který se objeví před kamerou.

Právě svobodná média by podle mě měla být prostorem, kde mohou zaznít i názory, které část společnosti naštvou. Stejně jako má Kateřina Konečná plné právo Ebenova slova kritizovat, má Marek Eben právo svůj postoj vyjádřit. A divák má ještě jedno velmi důležité právo – udělat si názor sám.

Proto mi přijde poněkud paradoxní volat po svobodě a zároveň se pohoršovat ve chvíli, kdy ji někdo skutečně využije. Konečná napsala, že po sobotním StarDance už Českou televizi „v životě nezapne“. To je samozřejmě její svobodná volba. Stejně svobodná jako Ebenova možnost pronést několik vět, které se jí nelíbily. A možná právě v tom spočívá ona demokracie, o které všichni tak rádi mluví.