Andrej Babiš našel novou disciplínu. Kromě řízení vlády se pustil také do převýchovy poslanců. Když se Miroslav Ševčík odmítal omluvit za nechutnou poznámku o menopauze, premiér si pro něj osobně došel a přivedl ho k řečnickému pultu. Chybělo už jen vzít ho za ucho a pohrozit mu poznámkou.

Česká Poslanecká sněmovna občas připomíná všechno možné, jen ne místo, kde sedí dospělí lidé rozhodující o budoucnosti země. Miroslav Ševčík tentokrát laťku posunul zase o něco níž. Když poslankyně Michaela Šebelová požádala o přestávku, z jeho lavice se ozvala poznámka, ať si vezme „menopauzu“. Když za ním následně přišla, Ševčík místo obyčejného „tohle jsem přehnal“ rozjel další představení.

Tvrdil, že poznámka nebyla určena přímo jí, a následně podle Expresu přišel i s tvrzením, že ho poslankyně chtěla „osahávat svýma rukama“. Omluva nikde. Sebereflexe také ne. Zato výmluv dostatek.

A pak přišel Andrej Babiš zachránce.

Pan učitel Andrej zasahuje

Když se na premiéra během interpelací obrátila Olga Richterová kvůli hulvátství ve Sněmovně, mohl jednoduše říct, že podobné výroky považuje za nepřijatelné. Tečka.

Babiš ale není člověk, který by promarnil příležitost udělat z politické situace představení.

Osobně se vydal za Ševčíkem, přivedl ho k řečnickému pultu a začal ho přesvědčovat, aby se omluvil. „Tak se omluvte dámám. Řekněte, že vás to mrzí!“ vyzýval ho podle Expresu.

Ten obraz je téměř dokonalý.

Pan učitel Babiš právě zjistil, že Mireček zlobil o přestávce, a tak si pro něj došel do lavice, přivedl ho před tabuli a dal mu poslední šanci napravit své chování.

„Tak se omluv.“

„Ne.“

Skoro člověk čekal, že bude následovat: „Tak si sedni, máš pětku.“

Spasitel dorazil. Můžeme být v klidu

Celá scéna měla ještě jednu fascinující rovinu. Babiš v ní totiž vypadal přesně tak, jak se politicky potřebuje prezentovat: jako jediný dospělý člověk mezi bandou rozhádaných dětí.

Ostatní se hádají, urážejí a překřikují. Pak přijde Andrej, udělá pořádek, domluví provinilci a ještě se za něj omluví.

Hotový státník.

Kdyby člověk viděl jen těch několik minut a nevěděl vůbec nic o české politice posledních patnácti let, mohl by snad nabýt dojmu, že do Sněmovny právě sestoupil morální kompas českého národa.

Jenže právě proto působila celá scéna tak komicky.

Babiš se najednou pasoval do role vychovatele politické kultury a Ševčík mu k tomu ochotně posloužil jako ideální neposlušný školák. Premiér mu prakticky připravil omluvu, stačilo ji pronést.

Ani to nezvládl.

Když musí premiér vodit poslance za ručičku

A tady už přestává být celá věc jen legrační.

Miroslav Ševčík není osmiletý kluk, kterému musí třídní učitel vysvětlovat, že spolužačkám se neposmíváme. Je to poslanec Parlamentu České republiky.

Pokud dospělý muž potřebuje, aby pro něj premiér osobně přišel, odvedl ho k mikrofonu a vysvětloval mu před celou Sněmovnou, že by se měl omluvit, není to ukázka politické kultury. Je to její karikatura.

A ještě absurdnější je, že ani tahle veřejná převýchova nezabrala.

Ševčík omluvu odmítl. Babiš ji tedy nakonec nabídl za něj. Celou bizarní scénu pak musel usměrnit Jan Skopeček, protože Ševčík během premiérovy interpelace nemohl jednoduše převzít mikrofon a začít řečnit. Jak popsal Expres, Babiš se následně pokusil situaci uzavřít apelem na větší nadhled.

Výsledek?

Ševčík se neomluvil. Babiš si zahrál na pana učitele. A Sněmovna dostala další scénku, u které člověk chvílemi zapomíná, že nesleduje školní besídku.

Jen jedna věc tomu chyběla

Celé představení mělo vlastně nádherně jednoduché obsazení.

Miroslav Ševčík jako fracek, který udělal průšvih, ale za nic na světě nepřizná chybu.

Andrej Babiš jako přísný, ale spravedlivý pan učitel, jenž musí přijít a dát věci do pořádku.

A zbytek Sněmovny jako třída sledující, zda z problémového spolužáka konečně vypadne omluva.

Nevypadla.

Babiš tak sice na chvíli vypadal jako spasitel české politické kultury, který osobně přispěchal napravit nevychovaného poslance. Jenže možná bychom od poslanců mohli chtít ještě o kousek víc.

Třeba aby je premiér nemusel vodit za ručičku k mikrofonu a učit je říkat promiň.

To by pro začátek úplně stačilo.