Ve Zrádcích se lže, manipuluje a podrazy jsou prakticky na denním pořádku. Felix se přesto rozhodla, že právě ona bude hrát na dobré srdce. Když dostala možnost odejít se 150 tisíci korunami, odmítla. Nechtěla totiž připravit ostatní o šanci získat ochranné štíty. Jenže její velkorysost měla jednu zásadní vadu. Prokazovala ji lidem, kteří už se nemohli dočkat, až ji pošlou domů. 

Člověk by skoro řekl, že po několika týdnech na Křivoklátě už musí každý soutěžící pochopit základní pravidlo Zrádců. Nikomu nevěřit, všechno zpochybňovat a hlavně si neplést televizní soutěž s charitativní organizací. Felix se však rozhodla ukázat, že i ve hře postavené na lžích se dá zachovat čestně. Výsledek? Přišla o peníze, o místo ve hře a nejspíš i o poslední zbytky iluzí.

Přitom její situace nebyla žádným tajemstvím. Důvěra ostatních soutěžících se jí dávno rozpadala pod rukama a její jméno se při debatách o možném vyřazení skloňovalo až příliš často. Přesto v rozhodující chvíli upřednostnila zájmy skupiny před vlastními. A právě tady se nabízí otázka, jestli šlo o obdivuhodnou zásadovost, nebo o naprostou ztrátu soudnosti.

Když slušnost nestačí

Na Felix je vlastně nejsmutnější, že si svůj osud zřejmě zpečetila dávno předtím, než přišla nabídka od hradního pána. Hned na začátku soutěže totiž správně podezírala Dášu a Kryštofa. Jenže místo aby se držela vlastního úsudku, postupně se nechala strhnout teoriemi ostatních. Z původně slibné intuice nezbylo téměř nic.

A pak přišla chvíle, kdy mohla alespoň část svého nepovedeného působení proměnit v osobní vítězství. Sto padesát tisíc korun není drobná útěcha. Pro někoho představují několik měsíčních výplat, pro jiného vysněnou dovolenou nebo finanční rezervu. Především to ale byly peníze, které mohla mít jisté bez ohledu na to, co si o ní ostatní myslí.

Felix ovšem dala přednost pocitu, že udělala správnou věc. To je v běžném životě vlastnost, které si lze vážit. Jenže v soutěži, kde je podstatou přežít nedůvěru a manipulaci, může být taková obětavost velmi drahým luxusem. A upřímně, komu vlastně pomohla? Lidem, kteří ji podezírali, zpochybňovali a nakonec poslali pryč. Těžko hledat výmluvnější důkaz, že sympatie a herní loajalita jsou dvě naprosto odlišné věci.

Sto padesát tisíc za dobrý pocit

Největší absurdita celého večera se naplno ukázala u kulatého stolu. Felix mohla ještě před několika hodinami odejít s penězi. Místo toho seděla před lidmi, pro které její předchozí rozhodnutí neznamenalo dostatečný důvod k důvěře.

Když nakonec rozhodující hlas odevzdal David, bylo hotovo. Felix skončila a ostatním nezbylo než zjistit, že opět vyřadili věrnou. Davidovo následné zhroucení možná působilo upřímně, jenže na výsledku nezměnilo vůbec nic. Lítost přišla až ve chvíli, kdy už nebylo co napravovat.

Právě tohle je na letošních Zrádcích fascinující. Soutěžící se neustále ohánějí tím, jak chtějí odhalit skutečné zrádce, ale když mají před sebou člověka, který se vzdá značné finanční částky ve prospěch ostatních, stejně mu nevěří. Samozřejmě, ani velkorysost automaticky nedokazuje nevinu. Jenže jejich schopnost vyhodnocovat jednotlivé indicie zatím zrovna oslnivá není.

Felix navíc nebyla bezchybnou hráčkou. Její podezření často mířila různými směry a nedokázala si vybudovat důvěru, bez které se mezi věrnými přežívá jen těžko. Právě proto však její poslední rozhodnutí působí tak nepochopitelně. Když už vám hra prakticky protéká mezi prsty, proč se dobrovolně vzdát poslední možnosti odejít alespoň s něčím?

Zrádci nejsou soutěž o nejhodnějšího člověka

Možná Felix chtěla dokázat, že charakter je důležitější než peníze. A možná jednoduše věřila, že její rozhodnutí ostatní přesvědčí o tom, že stojí na jejich straně. Ani jedno se ale nepodařilo přetavit v pokračování ve hře. Ve skutečnosti totiž Zrádci neodměňují toho, kdo má nejčistší úmysly. Odměňují hráče, kteří dokážou správně odhadnout situaci, pracovat s informacemi a ve správnou chvíli udělat rozhodnutí, které jim zajistí výhodu.

Felix si vybrala morální vítězství. A to jí nikdo brát nemusí. Jen je trochu škoda, že za něj zaplatila částkou, která by mnoha lidem výrazně usnadnila život. Její příběh tak nabízí docela jednoduché ponaučení. Být dobrým člověkem je krásná věc. Ale pokud se ocitnete na hradě plném podezírání, kde vás ostatní už několik dní chtějí vyřadit, možná není nejlepší chvíle dokazovat jim svou nezištnost.

Felix chtěla ze Zrádců odejít se vztyčenou hlavou. To se jí možná povedlo. Jen škoda, že cestou nechala na stole 150 tisíc korun.