Jiří Štěpnička patřil k nejvýraznějším českým hercům, jeho vlastní život ale připomínal tragický filmový scénář. Už jako malý chlapec přišel na dlouhé roky o maminku, kterou komunistický režim poslal za mříže. Když se po letech konečně vrátila, jejich vztah už nikdy nebyl stejný. Další bolestivá rána přišla ve stáří, kdy herec ztratil milovanou manželku. Se smutkem se vyrovnával až do posledních let svého života.

Česká kulturní scéna se v neděli 11. října rozloučila s Jiřím Štěpničkou. Legendární herec a dabér, jehož hlasem promlouval například Harrison Ford, zemřel ve věku 79 let. Zanechal po sobě desítky nezapomenutelných rolí, ale také životní příběh, který rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem.

Zatímco na divadelních prknech a před kamerami rozdával radost, v soukromí si prošel událostmi, které by poznamenaly každého. Jeho dětství zásadně ovlivnila komunistická perzekuce, dospělost komplikovaný vztah s vlastní matkou a poslední roky bolestná ztráta ženy, s níž strávil téměř šest desetiletí.

Maminku mu vzali komunisté

Jiří Štěpnička se narodil v roce 1947 v Londýně jako syn slavné herečky Jiřiny Štěpničkové a akademického malíře Jana Samce. Jeho rodiče se však rozešli a chlapcovo dětství brzy poznamenala událost, která navždy změnila život celé rodiny.

V roce 1951 se Jiřina Štěpničková rozhodla uprchnout z komunistického Československa. Společně se čtyřletým synem se pokusila překročit hranice, netušila však, že se stala obětí promyšlené léčky Státní bezpečnosti.

K útěku ji přiměl podvržený dopis od režiséra Františka Čápa, který žil v zahraničí. Také převaděč, jemuž důvěřovala, spolupracoval s tajnou policií.

Pokus o emigraci skončil zatčením. Slavná herečka byla následně odsouzena k patnácti letům vězení.

Jak připomíná projekt Paměť národa, malý Jiří skončil po zatčení maminky nejprve v ústavním zařízení. Teprve po několika měsících se dostal do péče otce, který žil se svou novou rodinou v Karlových Varech.

Krutá slova, na která nikdy nezapomněl

Ačkoliv Jiří později vzpomínal také na hezké chvíle prožité u otce, odloučení od maminky v něm zanechalo hlubokou stopu.

Jedna vzpomínka byla obzvlášť bolestná. Když mu bylo přibližně osm let, zastavila ho na ulici neznámá žena a zeptala se, zda je synem uvězněné Jiřiny Štěpničkové. Následně mu sdělila něco, co žádné dítě nikdy nechce slyšet.

„Maminku prý včera v kriminále zastřelili,“ vzpomínal herec na děsivou informaci, která se naštěstí nezakládala na pravdě.

Tento zážitek připomněl také Český rozhlas, který po hercově smrti zveřejnil vzpomínku na jeho dřívější rozhovor s Terezou Kostkovou.

Jiřina Štěpničková se nakonec z vězení dostala v roce 1960 díky amnestii. Jejímu synovi tehdy bylo třináct let.

Jenže návrat maminky neznamenal automaticky šťastné rodinné shledání. Oba si za dlouhé roky odloučení zvykli na zcela odlišný život.

S vlastní matkou si nikdy nebyli blízcí

Jiří Štěpnička se po propuštění maminky přestěhoval do Prahy. Přestože je spojovala společná láska k herectví, jejich osobní vztah zůstal komplikovaný.

Podle jeho vzpomínek byla Jiřina Štěpničková velmi kritická a syn jen obtížně hledal cestu k ženě, kterou v rozhodujících letech dětství prakticky nepoznal.

Jak uvádí Paměť národa, blízký vztah spolu nikdy nenavázali a po řadu let se téměř nestýkali.

Osud přitom Jiřího přivedl ke stejné profesi, která jeho mamince přinesla slávu, ale zároveň ji učinila terčem komunistického režimu.

Stal se uznávaným hercem a dlouholetým členem činohry Národního divadla. Jeho kariéra však měla i jeden mimořádně kontroverzní moment. V roce 1986 přijal roli komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, tedy představitele režimu, který jeho rodině tolik ublížil.

Později vysvětloval, že se obával pracovních následků případného odmítnutí.

Životní lásku našel už ve škole

Přestože vztah s maminkou poznamenalo dlouhé odloučení, v osobním životě Jiří Štěpnička našel člověka, který mu byl oporou po většinu života.

Se svou budoucí manželkou Janou Říhovou se seznámil během studií na gymnáziu. Jejich vztah přitom nezačal právě romanticky.

Herec později s humorem vzpomínal, že mu Jana zpočátku lezla na nervy. Byla totiž mimořádně pilnou studentkou, neustále četla a při vyučování znala odpověď téměř na všechno.

Ani ona si o něm údajně nemyslela nic dobrého. Považovala ho za rozmazleného syna slavné herečky.

Počáteční antipatie se však postupně proměnily v lásku, která vydržela dlouhá desetiletí.

Manželé společně vychovali děti a vytvořili rodinné zázemí, které bylo pro herce mimořádně důležité.

Smrt manželky ho zdrtila

V roce 2022 však přišla další rána. Jana Říhová zemřela a Jiří Štěpnička se musel vyrovnat se ztrátou ženy, která ho provázela téměř celým dospělým životem.

Manželé spolu prožili 57 let. Její odchod nesl herec velmi těžce a netajil se tím, že mu manželka nesmírně chybí.

Přestože měl kolem sebe milující rodinu, prázdné místo po Janě nedokázal ničím zaplnit.

Bolestnou ztrátu navíc následovaly zdravotní komplikace. V prosinci 2022 herec upadl před Národním divadlem pod tramvaj. Řidič naštěstí dokázal včas zabrzdit, Štěpnička si však odnesl nepříjemná zranění.

V posledních měsících života ho pak sužovalo vážné onemocnění. Těžký zánět ho natolik oslabil, že se musel vzdát milovaného herectví.

Pro muže, který strávil na divadelních prknech více než půl století, to byla další bolestná změna.

Poslední měsíce poznamenala nemoc

Jiří Štěpnička zemřel v neděli 11. října 2026 ve věku 79 let. Jeho dcera Judita následně prozradila, že poslední dny strávil v zařízení poskytujícím péči, kam byl převezen z nefrologického oddělení nemocnice.

Přestože se dlouhodobě potýkal s těžkým zánětem, přesná bezprostřední příčina úmrtí nebyla veřejně jednoznačně potvrzena.

Podle zveřejněných informací herec před smrtí přijal také poslední pomazání.

Jeho ostatky budou uloženy do rodinného hrobu na pražském Vyšehradě, kde odpočívá jeho maminka Jiřina Štěpničková i milovaná manželka Jana.

Život Jiřího Štěpničky tak uzavřel příběh plný mimořádných profesních úspěchů, ale také osobních tragédií. Navzdory těžkému dětství, komplikovaným rodinným vztahům a bolestným ztrátám po sobě zanechal výraznou stopu v českém divadle, filmu i dabingu.