GLOSA: Z Clashe rovnou kontrolovat Český rozhlas. Volba Jakuba Jíry není k smíchu

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že jeden ze spoluzakladatelů Clash of the Stars a současný promotér organizace, která posílá do klece Jiřího Kajínka či Miroslava Sládka, bude kontrolovat Český rozhlas, nejspíš bych to považovala za hodně divoký vtip. Jenže Jakub Jíra skutečně usedne v Radě Českého rozhlasu. A čím déle nad jeho zvolením přemýšlím, tím méně je mi do smíchu.

Na začátku je fér říct jednu věc. Nehodlám tvrdit, že člověk, který pořádá bizarní MMA zápasy, automaticky nemůže rozumět médiím. Jíra v nich nepřistál včera. Moderoval v rádiích Spin či Kiss Jižní Čechy, působil na Óčku a Prima Cool a sám uvádí, že se patnáct let pohybuje v médiích a deset let se zabývá influencer marketingem. Problém jeho volby je podle mě někde úplně jinde.

Rada Českého rozhlasu totiž není porota internetové reality show. Je to kontrolní orgán veřejnoprávního média. Kontroluje jeho činnost, schvaluje rozpočet a především jmenuje a odvolává generálního ředitele. Jíra přitom získal mandát na šest let. To už není pěkná položka do životopisu influencera. To je skutečný vliv na jednu z nejdůležitějších mediálních institucí v zemi.

Z Kajínka a Sládka do veřejnoprávního média

Jírova profesní cesta je přinejmenším pozoruhodná. Stál u zrodu Clash of the Stars a dnes je hlavní tváří G MMA. V nabídce jeho současné organizace najdeme třeba bývalého hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, odsouzeného vraha Jiřího Kajínka nebo někdejšího republikána Miroslava Sládka.

A právě tady se mi začínají světy poněkud zvláštně prolínat. Ne proto, že by veřejnoprávní radní musel celý život chodit v obleku, číst Kanta a štítit se sociálních sítí. Naopak. Někdo, kdo rozumí současnému internetu, mladému publiku a influencerům, může být pro podobný orgán docela užitečný. Jenže u člověka, který má dohlížet na veřejnoprávní médium, bych očekávala především nezpochybnitelnou nezávislost a důvěryhodnost. A právě tady přichází druhá část Jírova příběhu.

Kamarádství s Okamurou je problém, i když ho Jíra problémem nevidí

Jakub Jíra se více než patnáct let zná s Tomiem Okamurou. Sám jejich vztah označuje za kamarádský. V minulosti navíc moderoval podcast Mezi dvěma světy, v němž byl Okamura častým hostem. Na tuto skutečnost se ho ptali už poslanci během veřejného slyšení a připomněli mu požadavek politické nezávislosti radního.

Jíra odpověděl, že svou apolitičnost dokáže garantovat a profesní život umí od přátelství oddělit. A já mu nechci podsouvat, že to nedokáže. Nemáme důkaz, že bude v Radě ČRo prosazovat zájmy SPD nebo Tomia Okamury. To je potřeba říct naprosto jasně. Jenže problém veřejnoprávní instituce není pouze skutečná nezávislost. Je jím také důvěra veřejnosti v její nezávislost.

Když člověk s dlouholetým osobním vztahem k jednomu z nejvýraznějších politiků v zemi získá pravomoc spolurozhodovat o veřejnoprávním médiu, vznikají pochybnosti úplně automaticky. A slib „já to dokážu oddělit“ je sice hezký, ale podle mě na jejich odstranění nestačí.

A nejde jen o jedno jméno

Ještě podstatnější je podívat se na Radu Českého rozhlasu jako celek. V květnu do ní Sněmovna zvolila Petra Žantovského, který v roce 2020 kandidoval do Senátu za SPD. Už v březnu se členem stal Daniel Váňa, jenž ještě jako člen Rady ČT prosadil do výroční zprávy pasáž kritizující nedostatečný prostor SPD ve vysílání České televize. A teď přichází dlouholetý Okamurův přítel Jíra.

Každý jednotlivý případ lze vysvětlit. Každý jednotlivý člověk může svou funkci vykonávat korektně. Dohromady už je ale podle mě naprosto legitimní ptát se, jakým směrem se Rada Českého rozhlasu personálně posouvá. A tady se dostáváme k tomu, co může být skutečně nebezpečné.

Radní totiž nerozhodují jen o tom, co bude hrát Radiožurnál

Rada nemůže přijít do newsroomu a nařídit redaktorovi, jak má napsat reportáž. To je důležitá hranice a nebylo by fér vytvářet dojem, že Jíra bude od zítřka určovat obsah vysílání. Jenže Rada ČRo má jiné a dlouhodobě možná ještě významnější páky. Schvaluje rozpočet a účet, dohlíží na plnění veřejné služby a volí či odvolává generálního ředitele.

A generální ředitel už samozřejmě na chod celé instituce obrovský vliv má. Právě proto jsou mediální rady tak důležité. Politický vliv na veřejnoprávní médium totiž nemusí vypadat tak, že politik zavolá moderátorovi a zakáže mu otázku. Může být mnohem nenápadnější – skrze personální rozhodování, rozpočty, dlouhodobý tlak na vedení nebo postupnou změnu toho, co rada považuje za správné fungování veřejné služby.

Netvrdím, že přesně to Jakub Jíra udělá. Tvrdím, že u člověka s takto těsným osobním vztahem k aktivnímu vrcholnému politikovi bychom měli být dvojnásobně ostražití.

Zábavní průmysl není problém. Důvěra ano

Největší chyba by podle mě byla celou debatu shodit větou: „Influencer z bizarního MMA jde kontrolovat rozhlas, haha.“ To je sice dobrý titulek, ale skutečný problém je vážnější. Jakub Jíra může být nakonec svědomitým radním. Může hlasovat naprosto nezávisle na Okamurovi. Může dokonce přinést znalost mladého publika a digitálního prostředí, která veřejnoprávním médiím často chybí.

Jenže šestiletý mandát ve vedení kontrolního orgánu veřejnoprávního média není místo, kde bychom měli nezávislost pouze předpokládat a doufat, že to dobře dopadne. Český rozhlas potřebuje radu, u které veřejnost nebude přemýšlet, komu její členové volají po zasedání. A když do ní Sněmovna pošle dlouholetého kamaráda předsedy SPD, který ještě nedávno sedával s týmž politikem před mikrofonem, těžko se může divit, že podobné otázky vzniknou.