Oddíl B měl být jednou z televizních událostí podzimu. Skvělé herecké obsazení, Petr Kolečko pod scénářem a humor, který měl mít pořádné grády. Zkrátka kombinace, která ve mně vyvolala možná až příliš vysoká očekávání. Do prvního dílu jsem šla s představou, že dostanu něco, co mě podobně jako legendární Most! okamžitě přiková k obrazovce. Jenže většinu premiérové epizody jsem marně čekala, kdy to konečně přijde. Až poslední minuty mi připomněly, proč jsem se na Oddíl B vlastně tolik těšila.

Když se kolem nějakého seriálu dlouhé týdny vytváří aura „tohle musíte vidět“, je to trochu nebezpečná hra. Oddíl B měl na papíře skoro všechno, co potřebuje k úspěchu. Silná jména před kamerou, Petra Kolečka za scénářem a příslib humoru, který nebude uhlazený, ale naopak trochu nekorektní, drzý a přesně takový, jaký od jeho tvorby čekáme.

Takže ano, přiznávám – očekávání jsem měla obrovská. Možná až nespravedlivě obrovská.

Kde je ten slibovaný banger?

Při sledování prvního dílu se ale dostavilo něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Nuda.

A ne, rozhodně nechci kritizovat herecké výkony. Právě naopak. Obsazení patří k tomu, co mě na Oddílu B bavilo od začátku. Problém jsem měla se samotným příběhem a jeho tempem. Seriál mě nedokázal vtáhnout do děje a po většinu první epizody jsem měla pocit, že pořád čekám, až se něco stane.

Objevilo se několik povedených hlášek. Sem tam přišel moment, u kterého jsem se pousmála a řekla si: „Jo, tak tady toho Kolečka poznávám.“ Jenže vzápětí se všechno zase vrátilo do podivně vlažného tempa.

A čím déle epizoda běžela, tím víc jsem si kladla otázku, jestli jsem si před premiérou nevytvořila úplně jiný seriál, než jaký jsem nakonec dostala.

Srovnání s Mostem! je možná kruté

Kolečkova tvorba má jednu velkou nevýhodu – sama si nastavila laťku zatraceně vysoko. Most! pro mě dodnes patří k tomu nejlepšímu, co v české seriálové tvorbě vzniklo. Fungovaly postavy, prostředí, příběh i humor. Člověk se smál, ale zároveň mu na těch bizarních figurkách začalo záležet.

A přesně tenhle pocit jsem od Oddílu B podvědomě čekala.

Jenže zatímco Most! mě dokázal chytit prakticky okamžitě, u Oddílu B se dlouho nic podobného nedělo. Postavy jsem sledovala, některé hlášky ocenila, ale chyběl mi důvod, proč bych měla nutně potřebovat vědět, co s nimi bude dál.

A pak přišly poslední minuty.

Tak konečně!

Najednou jako by někdo přepnul vypínač. Humor začal fungovat přesně tak, jak jsem od začátku čekala. Situace dostaly správný říz, přišly momenty, u kterých jsem se konečně opravdu bavila, a poprvé za celý díl jsem měla pocit, že sleduji seriál, který mi byl před premiérou slibován.

A hlavně se stalo něco mnohem důležitějšího: začalo mě zajímat, co bude dál.

Po třech čtvrtinách dílu, během kterých jsem byla spíš zklamaná, jsem najednou zjistila, že se vlastně na druhou epizodu těším. A to je nakonec pro seriál asi ta nejlepší zpráva.

Oddíl B zatím neodepisuji

Po prvním dílu rozhodně nebudu tvrdit, že je Oddíl B propadák. Stejně tak ale nemůžu říct, že naplnil obrovská očekávání, která ve mně před premiérou vyvolal.

Slibovaný totální banger se alespoň pro mě zatím nekonal. První tři čtvrtiny epizody byly příliš vlažné a děj mě nedokázal pořádně vtáhnout. Jenže posledních pár minut ukázalo úplně jinou tvář seriálu – a přesně tu bych chtěla vidět dál.

Možná Oddíl B jen potřeboval pořádně dlouhý rozjezd. Možná bude druhý díl zase krokem zpátky. To zatím nevím.

Jedno ale vím jistě. Ještě deset minut před koncem jsem přemýšlela, jestli má vůbec cenu pokračovat. Když naskočily závěrečné titulky, chtěla jsem vidět další díl.

A to je důvod, proč mu ještě jednu šanci rozhodně dám.